Citliví, a přesto šťastní, Christine Rose Elle
adminČtvrtou knihou, kterou jsme si odhlasovali, je kniha Citliví, a přesto šťastní od koučky Christine Rose Elle. Ačkoliv tomu český překlad názvu knihy příliš nenapovídá, kniha je ve skutečnosti zaměřena na empaty, nikoliv přímo vysoce citlivé. Empat je člověk, který opravdu silně vnímá nálady, emoce, nastavení a energii ostatních lidí i zvířat, mnohdy jako svoje vlastní. Každý empat je vysoce citlivý, ale ne každý vysoce citlivý člověk je empat. Jak kniha v mých očích obstála?
Co kniha slibuje?
Autorka knihy slibuje, že nám ukáže praktické nástroje, jak se orientovat ve svých emocích a jak zůstat v rovnováze. Empaty rozdělila do několika kategorií, se kterými pak v jednotlivých kapitolách pracuje a dává rady pro každý specifický typ.
Co se mi na knize líbilo?
+ Kniha je jako obvykle rozdělena do několika témat. Díky tomu je přehledná, snadno se v ní vrací ke konkrétním tématům. Nesnažila se osbáhnout úplně vše — jen sféry, které mohou být pro empaty náročné.
+ Kniha poskytuje dobré rady ohledně přebírání emocí, nálad a celkové energie ostatních lidí. Za mě povinné čtení pro všechny empaty!
+ Kniha také obsahuje různé self-care techniky a nápady zaměřené na empaty. Možná je to tím, že se mi kniha poměrně dost trefila do vkusu, ale můj dojem je, že nikomu nic nevnucuje, věci jen představuje a dává prostor pro alternativy.
+ Popravdě, když jsem viděla anglický název knihy (The Happy Empath), trošku ve mě zatrnulo. Obávala jsem se, že kniha bude plná polo-pravd a dojmů, že bude z každého empata dělat Jolandu napojenou na Boha, vesmír, Buddhu, Zemi, Jsoucno nebo cokoliv, čemu zrovna autorka věří — dál od pravdy jsem ale opravdu být nemohla! Kniha poskytuje naprosto střízlivý, věcný pohled na vysokou empatii, představuje ji v civilním světle, bez zbytečných příkras. Bere velkou empatii jako dar, ale také jako náročnou součást sebe, o kterou je potřeba pečovat.
Co mi na knize vadilo?
– Rozdělení na typy. Já vím, že je to populární, vím, že to určitý smysl má, ale zároveň to podporuje myšlenku toho, že něco takto komplexního se dá schovat pod několik typů, s čímž prostě nemůžu souhlasit. Sama autorka píše, že většina empatů spadá pod více typů — proč tedy typy takto “dělit”? Proč radši nerozdělit vysokou empatii na určité sféry s tím, že některé vnímáme silněji a jiné zase méně?
– Rady pro konkrétní typy v kapitolách mi (i skrze minulý bod) přišly zbytečně přísně rozdělené. A místy byly trochu zvláštní — jakože se autorka snažila horko-těžko vymyslet nějakou konkrétní radu pro daný typ.
– PŘEKLAD! Knihu jsem četla v angličtině, české vydání se mi do ruky nedostalo, takže nemohu soudit celý obsah knihy. Nicméně překlad názvu soudím poměrně hluboce a přísně. Pokud vysoce citlivý člověk sáhne jako první po této knize, může být z jejího obsahu zmatený. Jak jsem psala, ne každý vysoce citlivý je empat. Poměrně mi vadí myšlenka toho, že se někdo vydá na správnou cestu za sebepoznáním a pak ho z ní falešně svede kniha, která mu není přímo určena, ačkoliv se tak tváří.
Stojí za to si knihu přečíst?
Ano, zejména jedná-li se o vysoce citlivého empata. Jak jsem psala, povinné čtení pro všechny vysoce empatické.
Je kniha vhodná pro “začátečníky” s vysokou citlivostí?
Ne. Pokud dotyčný člověk o vysoké citlivosti neví absolutně nic, začínat s touhle knihou bych úplně nedoporučovala. Pro empaty jako první čtení však klidně.
Je kniha vhodná pro běžně citlivé?
Ano i ne. Mají-li v okolí empata, pak 100%. Pokud se skrze tuto knihu chtějí více dozvědět o vysoké citlivosti, úplně bych tuto knihu jako první čtení nedoporučovala.
