Přecitlivělost není slabost, Ilse Sand

Sedmou přečtenou knihou je kniha Přecitlivělost není slabost od psychoterapeutky a pastorky Ilse Sand. Z knihy Přecitlivělí lidé a introverti jsem byla poměrně nadšená, a tak jsem byla zvědavá na titul, který se věnuje jen a pouze vysoké citlivosti. A nezklamala jsem se. 🙂

Co kniha slibuje?
Autorka knihy nás ubezpečovává, že vysoká citlivost je normální a je naprosto v pořádku žít náš život tak, jak potřebujeme my. V knize se věnuje i úzkosti, nízkému sebevědomí či sebelaskavosti.

Co se mi na knize líbilo?
+ Kniha se nesnaží nadiktovat, co máme v jaké oblasti života dělat, ale spíše se zaměřuje na všímavost k vlastnímu prožívání a respektu k němu. Vyzdvihuje normálnost a validitu našich potřeb.
+ Kniha se věnuje úzkosti, nízkému sebevědomí či sebehodnotě, sebesoucitu. To jsou témata, která jsou pro hodně vysoce citlivých aktuální, takže oceňuju, že jsou v knize zahrnutá.
+ Velmi oceňuju, že část o spiritualitě je inkluzivní, tedy že autorka, ačkoliv je sama pastorka, dává stejnou důležitost všem pohledům na spiritualitu.
+ Část knihy o studu a pocitech viny by mělo být povinným čtením pro všechny vysoce citlivé.
+ Koncept ‘personal maxims’, tedy že naše limity mohou být někde jinde, než máme pocit, že by měly být, a že je to v pořádku.
+ Autorka v knize naťukne i výzkum a výskyt vysoké citlivosti u zvířat. Moc se mi líbil její popis divokých zajíců, kde krásně zdůrazňuje, že pro přežití druhů je důležitá jak rychlost a spontánnost, tak (vysoce citlivá) váhavost a promýšlení.

Co mi na knize vadilo?
– TEN NÁZEV! V originále Elsk dig selv (Miluj se), v angličtině Highly Sensitive People in an Insensitive World (Vysoce citliví lidé v necitlivém světě) a v češtině Přecitlivělost není slabost (proč?). Sama autorka termín přecitlivělost nepoužívá, v knize Přecitlivělí lidé a introverti jej dokonce kritizuje a nabádá k používání ne tak potenciálně negativně zabarvených názvů. Nevím, jak vypadá český překlad knihy, nicméně v angličtině se termín hypersensitive (přecitlivělost) neobjevil. Chápu, že ne každému to vadí, ne každý tento termín vnímá negativně, někteří jej používají se snahou zvrátit negativní konotaci tohoto slova, ale za mě je tenhle název prostě přešlap.
– Nesouhlasím s pohledem autorky na vztek, nemyslím si, že většina vysoce citlivých se vzteku tolik vyhýbá. Já jsem toho třeba živoucím důkazem.
– Poslední výtka souvisí s předchozím bodem — pokud se jako vysoce citlivý člověk ztotožňujeme s pohledem autorky na většinu věcí, kniha se nám bude líbit, bude pro nás velmi cenná a užitečná. Umím si ale představit, že pro vysoce citlivé extroverty, pro vysoce citlivé hledače hlubokých vjemů, pro vysoce citlivé, kteří jsou sebevědomí a absolutně nemají se svou citlivostí problém, může být toto čtení místy matoucí a nudné.

Stojí za to si knihu přečíst?
V každém případě, zejména je-li sebevědomí, sebehodnota a sebesoucit velké životní téma.

Je kniha vhodná pro “začátečníky” s vysokou citlivostí?
Pro introverty určitě.

Je kniha vhodná pro běžně citlivé?
Myslím si, že ano, protože některé informace mohou být užitečné i pro nesebevědomé, úzkostné běžně citlivé. Pokud se s knihou ztotožňujeme, může to být fajn nástroj pro naše blízké, jak nám lépe porozumět.