Ep. 38: V novém světle citlivosti

Nový pohled na sebe skrze citlivost

Vstoupili jsme do nového roku a já bych vás ráda pozvala k hlubšímu pohledu na to, jak se vidíme skrze optiku vysoké citlivosti. Může nám to pomoci nejen pochopit své vlastní reakce a prožitky, ale také přepsat staré vzorce, které nám už neslouží.

Jak přeformulování zážitků mění náš pohled na sebe?

Přijetí vysoké citlivosti jako reálného rysu
Vysoká citlivost není škatulka nebo nálepka – je to biologický rys, který ovlivňuje, jak zpracováváme podněty a jak vnímáme svět. Pokud ji přijmeme jako součást svého fungování, místo abychom se jí snažili potlačit, můžeme se k sobě začít chovat laskavěji.

Podívání se na dětství novou optikou
Možná jsme v dětství často slýchali, že jsme „přecitlivělí“ nebo „moc intenzivní“. Ale co když jsme byli jen jinak nastavení? Co když jsme prostě jen prožívali věci do hloubky a potřebovali jiný přístup?

Hojení minulých zranění
Neznamená to přetvářet realitu, ale měnit pohled na ni. Pokud nás v dětství někdo kritizoval za naši vnímavost nebo emoce, nemusí to znamenat, že s námi bylo něco špatně – možná jen ten člověk nechápal, jak citlivost funguje.

Přestat se snažit zapadnout
Vysoká citlivost znamená, že potřebujeme čas na zpracování podnětů, zatímco svět okolo nás často běží v rychlém tempu. Pokud se snažíme držet krok s tím, co nám není přirozené, cítíme stres a zahlcení. Co kdybychom se místo toho souzněli se svým vlastním tempem?

Spojení s ostatními citlivými lidmi
Být součástí komunity, kde nás lidi chápou a kde nemusíme vysvětlovat, proč potřebujeme klid, proč nás zahlcují davy nebo proč vnímáme emoce druhých intenzivněji, může být obrovsky validující.

Jak přeformulování pomáhá zahojit minulá zranění?

Představme si, že máme v sobě starou bolest – třeba větu „Nikdy nic nedotáhneš do konce.“

➡️ Možná jsme kvůli ní v dospělosti přehnaně pracovití, nikdy si neodpočineme, protože se snažíme dokázat, že to není pravda.

➡️ Nebo se bojíme začínat nové věci, protože si podvědomě myslíme, že stejně selžeme.

➡️ Možná tu větu přenášíme i na ostatní – kritizujeme lidi, kteří si dovolí zpomalit, protože nám samotným to nikdy nebylo dovoleno.

Pokud ji ale přeformulujeme a podíváme se na ni jinýma očima:

❤️‍🩹 Možná jsme tehdy prostě jen potřebovali jiný přístup k učení nebo jiný způsob práce.

❤️‍🩹 Možná ta věta víc vypovídala o člověku, který ji řekl, než o nás.

❤️‍🩹 Možná už dnes nejsme tou osobou, která se toho drží – a můžeme ji pustit.

✨ Přeformulování nám pomáhá vidět, že minulost nás nemusí definovat.

Proč je odpuštění důležité – ale ne tak, jak si myslíme?

Odpuštění není o tom, že zapomeneme, co se stalo, nebo omluvíme chování druhých. Je to o tom, že se rozhodneme nechat minulost jít, aby už neměla moc nad naší přítomností. Odpuštění sobě může být ještě těžší než odpuštění ostatním. Často si neseme pocity viny nebo studu za to, že jsme „nebyli dost“, že jsme něco neudělali jinak. Ale když si dovolíme pohlédnout na minulost laskavěji, můžeme se přestat trestat za věci, které jsme v danou chvíli prostě neuměli jinak.

Odpuštění je pro nás, ne pro ostatní.

Jak se přeformulování promítá do každodenního života?

• Rozpoznání signálů bezpečí a ohrožení
  • Náš nervový systém se neustále ptá: „Jsem v bezpečí, nebo v ohrožení?“ Pokud vnímáme bezpečí, jsme klidnější a spojenější se sebou. Pokud vnímáme ohrožení (třeba tlakem, kritikou, chaosem), naše tělo se stáhne do obrany. Když rozpoznáme, co nás uklidňuje, můžeme si záměrně vytvářet bezpečnější prostředí.
• Citlivost ve vztazích
  • Pokud si uvědomíme, že naše reakce pramení z naší citlivosti, můžeme lépe komunikovat. 
• Vytvoření prostoru pro emoce
  • Emoce, které ignorujeme, nezmizí – jen se schovají a vyjdou na povrch jindy, často nečekaně. Pokud si dovolíme je prožít a pochopit, co nám chtějí říct, nemusíme se jich bát.