Ep. 14: Příběhy vysoce citlivých

Příběhy vysoce citlivých lidí: Vyhoření, hranice a sebepéče

V této epizodě podcastu Vysoce Citliví Lidé jsem se rozhodla podělit o příběhy, které mi za dobu existence projektu sdíleli sledující a posluchači. Témata jako vyhoření, hranice, psychosomatika nebo mindfulness se často opakují a jsou pro nás vysoce citlivé klíčové. Pojďme se na ně podívat blíže.

Vyhoření a vysoká citlivost

Vyhoření je stav emočního a fyzického vyčerpání, který se často pojí s pracovním prostředím, ale může se objevit i v jiných oblastech života – třeba v péči o rodinu nebo v osobních vztazích. U vysoce citlivých lidí je riziko vyhoření vyšší, protože vnímáme podněty intenzivněji, máme silnou empatii a často sklouzáváme k people-pleasingu.

Příběh paní Ž ukazuje, jak kombinace senzorického zahlcení v open space kanceláři, snahy vyhovět všem a ignorování varovných signálů tělavedla k jejímu vyhoření. Až psychoterapie a práce s vlastními hranicemi jí pomohly získat zpět rovnováhu.

Hranice jako základ zdravých vztahů

Mnoho z nás má potíže s nastavováním a komunikací hranic – ať už v práci, mezi přáteli, nebo s partnerem. Posluchač, který se mnou sdílel svůj příběh, si to uvědomil až v párové terapii, kdy zjistil, že jeho partnerka nemohla respektovat jeho potřeby, protože jí o nich nikdy jasně neřekl.

Hranice nejsou sobecké. Jsou nezbytné pro duševní pohodu. Učíme tak druhé, jak s námi zacházet, a zároveň získáváme prostor pro sebe, což je pro vysoce citlivé lidi klíčové.

Mindfulness jako nástroj pro práci s emocemi

Mindfulness neboli všímavost je skvělý způsob, jak se naučit pracovat s intenzivními emocemi a reakcemi na podněty. Příběh slečny H ukazuje, jak se díky meditacím a józe naučila zklidnit svůj přeaktivovaný nervový systém a získala větší nadhled.

Psychosomatika: Když tělo promlouvá

Vysoce citliví lidé často vnímají propojení těla a mysli silněji. Chronická únava, bolesti zad, zažívací potíže – někdy tělo projevuje to, co si sami neuvědomujeme.

Slečna H si například všimla, že její bolest zad se zhoršuje ve stresových obdobích, a posluchač M zase zjistil, že jeho střevní obtíže souvisí s psychickou nepohodou. Změna životního stylu a větší důraz na psychickou pohodu jim oběma pomohly.

Terapie nemusí být pro každého stejná

Jedna z posluchaček sdílela, že jí klasická kognitivně-behaviorální terapie nevyhovovala, protože se zaměřovala jen na symptomy a ne na hlubší příčiny. Až přechod k biosyntetické terapii, která propojuje tělo a mysl, jí pomohl najít rovnováhu.

Každý jsme jiný – pokud vám nějaký přístup nesedí, neznamená to, že terapie jako taková nefunguje. Možná jen potřebujete jiný směr.

Vysoce citlivé rodičovství: Výzvy a radosti

Rodičovství s vysokou citlivostí může být krásné i náročné zároveň. Vysoce citliví rodiče silně vnímají emoce svých dětí, ale zároveň mohou být zahlcení senzorickými podněty nebo vlastními vysokými očekáváními.

Důležitá je otevřená komunikace o emocích, nejen s dítětem, ale i sám se sebou. Vysoce citlivé děti často intuitivně cítí, že se něco děje, ale pokud jim to rodiče nevysvětlí, mohou si vytvářet vlastní (a ne vždy správné) interpretace.

Naše cesta k sebepřijetí

Zjistit, že jsme vysoce citliví, může být velká úleva, ale taky výzva. Naše výzvy nejsou „jen v hlavě“ – vysoce citlivá mysl a tělo fungují jinak a potřebují specifický přístup.

Sebepoznání je klíč k tomu, abychom přestali bojovat sami se sebou a začali s citlivostí pracovat vědomě. Nejsme „moc“, nejsme „přecitlivělí“ – jen potřebujeme trochu jiný způsob, jak si v životě nastavit rovnováhu.