Sedm tipů pro příjemnější život jako vysoce citlivý člověk
Pamatujme, že je v pořádku být citliví
Mít hluboké emoce je zcela přirozené a naše citlivost není slabost. Je to vzácná schopnost naší duše vnímat svět v jeho plnosti. Schováváním nebo potlačováním našich pocitů jen nevědomě tvoříme a prohlubujeme svůj vnitřní stín, který nám z dlouhodobého hlediska neprospívá. Zkusme v našem prožívání najít smysl a dovolme si své emoce vědomě a s něhou přijmout. Starejme se o ně laskavě – ať už tím, že dáme našemu nitru tvar skrze psaní deníku, s pomocí bezpečí terapie, nebo v upřímném a hřejivém rozhovoru s někým blízkým.
Zaneprázdněnost ≠ naše hodnota
Žijeme ve světě, který často měří lidskou hodnotu výkonem a glorifikuje neustálou produktivitu. Hlasy zvenčí nám tvrdí: „Kdo není produktivní, je líný a k ničemu!“ Dovolme si to ale říct znovu a s laskavostí: tento způsob života nás vzdaluje od naší autentické podstaty. Pro většinu lidí je neudržitelný a pro nás, vysoce citlivé, ztrácí hlubší smysl úplně. Připomínejme si, že odpočinek není lenost. Je to posvátný čas ticha, ve kterém se mohou obnovit naše síly a zhojit naše vnitřní rány.
Dávejme pozor na příjemce
Jako lidé s velkou citlivostí v sobě často neseme silný archetyp pečovatele a cítíme hlubokou potřebu se pro druhé rozdat. Zkusme si ale opatrně všímat těch, kteří naši energii pouze vstřebávají. Tito „příjemci“ setrvávají v roli oběti, stále si na něco stěžují a neumí se svým utrpením pracovat ani přijmout zodpovědnost za svůj postoj. Ať už se nám stane cokoli, oni prožívají něco horšího. Dávejme si na tyto vztahy pozor, abychom zbytečně neztráceli svou vlastní životní sílu a soucit tam, kde druhý nás jen stahuje do prázdnoty.
Obklopujme se fajn lidmi
Tento bod úzce souvisí s tím předchozím – s jemností a úctou k sobě samým si vybírejme, koho si pustíme do svého nitra. Obklopujme se lidmi, se kterými si můžeme vzájemně důvěřovat a kteří nás dovedou opravdu vidět a slyšet. Lidmi, s nimiž vytváříme vyvážený prostor, který unese obojí: naše světlo i náš stín. Lidé, kteří nás neutopí v kotli negativity a beznaděje, ale zároveň nás nebudou nutit skrývat bolest za masku toxické pozitivity, kde není místo pro smutek a strach.
Kouzelné slůvko NE
Znovu si to tu zopakujme (a jistě ne naposledy!): slovíčko NE je projevem hluboké úcty k nám samým a dokáže náš život nesmírně proměnit. Často máme tendenci druhé potěšit, pomoci jim a úzkostlivě se bojíme, abychom je svým odmítnutím nezranili – a to i za cenu vlastního vyčerpání a opuštění sebe sama. Pojďme si ale říct, že mezi vnějším požadavkem a naší odpovědí vždy existuje určitý prostor. V tomto tichém prostoru leží naše svoboda si vybrat. Naučit se s laskavostí v srdci říkat NE je cestou ke skutečnému vnitřnímu vysvobození.
Ne všechno se nás týká
V naší hluboké vnímavosti máme někdy tendenci vztahovat si události a nálady druhých příliš osobně. Když je někdo z našich blízkých rozladěný, hned začneme úzkostlivě pátrat po tom, zda jsme to nezavinili my. V takových chvílích se na okamžik zastavme a upamatujme se, že každý člověk si nese svůj vlastní jedinečný úděl a své vlastní bolesti. Nejsme zodpovědní za vnitřní procesy všech kolem nás a ne vše můžeme spravit. Ostatní často ani netuší, jak silně jejich emoce rezonují v našem vlastním citlivém nitru!
Věnujme se klidným aktivitám (ideálně denně)
Tichá rozjímání, čtení, psaní či kreativní tvoření o samotě nejsou jen koníčky, ale hojivou potravou pro naši duši. Jsou to chvíle, kdy dáváme smysl svému bytí a kdy se propojujeme se svým nejhlubším Já. Tyto chvíle jsou pro nás doslova záchranným kruhem, který nás chrání před zahlcením z vnějšího světa a před hrozbou vyhoření. Zkusme tyto okamžiky klidu prožívat denně – a s tou největší laskavostí si je naordinujme právě v ty dny, kdy máme pocit, že na ně „vůbec nemáme čas“.
Nezapomínejme, že žití autentičtějšího života začíná u laskavé péče o sebe sama! Každý z nás prožívá svůj úžasný dar citlivosti trochu jinak a tvoří si svou vlastní cestu, a proto berme tato „pravidla“ jen jako jemná vodítka.
