Máte tendenci nad věcmi přemýšlet do hloubky a z více úhlů. Situace a zážitky v sobě dlouho zpracováváte. Přemýšlíte, co mohlo být jinak, jak to ovlivnilo vás nebo druhé, co z toho plyne. Vaše mysl je kreativní, analytická, všímavá, ale taky unavitelná.
Když je kolem vás toho moc – podnětů, lidí, hluku, chaosu nebo i jen povinností – cítíte se přetížení a unavení. Mozek citlivého člověka přijímá víc informací a déle je zpracovává. To znamená, že rychleji dosahujete bodu „už toho je moc“. Možná vám pomáhá ticho, samota, odpočinek – a naopak vás rozhodí časový tlak nebo tlak okolí, abyste „makali jako ostatní“.
Silně reagujete na emoce – své i cizí. To znamená, že se vás víc dotýká, co se děje – dojemný film, krutá poznámka, napětí mezi lidmi. Často vnímáte náladu v místnosti dřív, než si jí všimnou ostatní. A často ji i nasáváte. Míváte hluboký soucit, ale občas vás mohou přemoci i cizí emoce, které nejsou vaše.
Všimnete si, co jiní přehlédnou – tónu hlasu, světla v místnosti, změny atmosféry. Tahle všímavost může být krásná (vnímání estetiky, krásy, jemných změn), ale i náročná (rozhodí vás, že něco „nepůsobí dobře“, i když to neumíte vysvětlit). Často reagujete nejen na to, co se děje navenek, ale i na drobné vnitřní signály z těla.
Vysoká citlivost je osobnostní rys. Svět vnímáte intenzivněji – v myšlenkách, emocích, vztazích i smyslových vjemech. Možná cítíte úlevu, možná zvědavost a možná trochu zmatek. Takže co teď? Co to znamená? Kde začít?