Ep. 21: Jak na: Hranice

Hranice jako klíč k rovnováze: Jak je nastavit a udržet?

V další epizodě podcastu Vysoce Citliví Lidé se zaměřuji na hranice – jak je objevit, komunikovat a udržet. Zmíníme si také mýty, které nám v tom často brání. Tohle téma je klíčové pro každého, ale pro vysoce citlivé lidi obzvlášť – protože když nemáme pevné hranice, snadno nás zaplaví emoční, sociální nebo mentální přetížení.

Metafora plotu aneb Jak si hranice představit?

Hranice můžeme přirovnat k plotu kolem našeho pozemku. Někteří lidé mají vysoké, pevné zdi, které jasně vymezují, kde začínají a končí. Jiní mají průhledný plot, živý plot nebo jen symbolickou bariéru, kterou lze snadno překročit. A někteří nemají žádný plot – což dává ostatním signál, že mohou vstoupit, i když by to pro nás nebylo komfortní.

Hlavní problém s emočními a vztahovými hranicemi je ten, že nejsou vidět. Někdo může přecházet naši osobní zónu, narušovat náš prostor, ale na rozdíl od fyzického plotu tu není jasný ukazatel, že překračuje hranici. Proto je důležité je nejen vnitřně nastavit, ale také jasně komunikovat.

Proč je nastavování hranic tak těžké?

• Nevíme, kde naše hranice leží – těžko něco komunikovat, když si sami nejsme jistí, co vlastně chceme a potřebujeme.
• Neumíme je vyjádřit – chybí nám slovník, zkušenosti nebo odvaha.
• Máme špatné zkušenosti – bojíme se odmítnutí, hněvu druhých nebo pocitu viny.
• Podléháme mýtům – věříme, že hranice jsou sobecké, že jimi naštveme lidi, nebo že když je nastavíme, už je nemůžeme nikdy změnit.

Hranice ale nejsou o omezování druhých – jsou o ochraně naší vlastní energie, potřeb a psychické pohody.

Jak hranice objevit?

• Věnujme pozornost svým emocím – pokud se v nějaké situaci cítíme nepříjemně, frustrovaně nebo vyčerpaně, je to často signál, že někdo narušuje naši hranici.
• Zamysleme se nad svými hodnotami – co je pro nás důležité? Čas pro sebe? Upřímnost? Rovnováha mezi prací a odpočinkem? Naše hranice by měly chránit to, co má pro nás skutečný význam.
• Pozorujme opakující se vzorce – kdy se cítíme nejvíce unavení nebo naštvaní? S jakými lidmi máme pocit, že nás něco stojí příliš mnoho energie?
• Použijme zpětný pohled – když si vybavíme situace, kdy jsme se cítili využití nebo nerespektovaní, můžeme si položit otázku: Co bych tehdy potřebovala/a říct? Jak by situace vypadala, kdybych měl/a jasnou hranici?

Jak hranice komunikovat?

• Jasně a s respektem – „Cítím se přetíženě, když po práci ještě organizuji rodinné oslavy. Ráda se zapojím, ale potřebuji, aby se na tom podílel i někdo další.“
• Zaměřit se na své pocity, ne na obviňování – místo „Ty mě nikdy neposloucháš!“ zkuste „Cítím se neviděná, když při rozhovoru koukáš do telefonu.“
• Buďme připraveni na reakci – někdo může naši hranici zpochybňovat. To neznamená, že je špatná!
• Opakování je normální – pokud někdo naše hranice porušuje, můžeme je klidně a opakovaně připomínat.
• Stanovme důsledky – pokud někdo naši hranici ignoruje, máme právo podle toho jednat (např. omezit kontakt, přestat se podílet na situaci, která nás vyčerpává).

Hranice nejsou sobecké!

Pokud máte pocit, že nastavováním hranic ubližujete ostatním, pamatujte:

💡 Nejvíce se za naše hranice zlobí ti, kteří těžili z toho, že jsme je neměli.

💡 Respektující lidé naše hranice pochopí a přijmou.

💡 Hranice nejsou neměnné – můžeme je kdykoliv přizpůsobit aktuálním potřebám.