Co je vysoká citlivost?
Vysoká citlivost je osobnostní rys. Není to nemoc, není to porucha, nedá se nijak získat nedá se nijak vyléčit nebo zrušit.
S termínem vysoká citlivost poprvé přišli manželé Elaine a Arthur Aronovi v 90. letech minulého století. Jsou také autory Highly Sensitive Person Scale, což je dotazník, kterým se měří míra (vysoké) citlivosti při výzkumech.
Na téma vysoké citlivosti také proběhly genetické studie. Známe tedy geny, které k vysoké citlivosti nějakým způsobem přispívají a máme i důkazy jak.
Vysoká citlivost není jen o emocích a vnímání, spadá do ní i naše tělo.
Vysoce citliví lidé mohou mít tendence k různým alergiím, intolerancím či přecitlivělosti na látky a potraviny. Stejně tak mohou mít nízký práh bolesti a jsou všímavější k různým tělesným neduhům.
Vysoké citlivosti se také říká senzibilita senzorického zpracovávání nebo senzibilita smyslového zpracovávání. Jde o vědecky uznávaný termín – na toto téma už vznikla řada studií.
Vysokou citlivostí rozumíme citlivější nervový systém a hlubší kognitivní zpracovávání informací, stimulů a emocí.
Ve výsledku to znamená, že náš nervový systém sosá více informací než u běžně citlivých lidí a náš mozek je posléze hluboce zpracovává.
Vysoká citlivost je spektrum. To znamená, že nejenže každý vysoce citlivý člověk je jiný, míra vysoké citlivosti se může lišit, tedy jeden člověk může být vysoce-citlivější než druhý. Koučka Elena Herdieckerhoff v podcastu Psychology in Seattle uvedla, že míra vysoké citlivosti se nám může v průběhu života měnit (ale samozřejmě o ní nikdy nepřijdeme).
Vysoce citlivých lidí je v populaci okolo 20 %. Citlivost obecně řadíme do tří skupin: méně citliví, běžně citliví a vysoce citliví. Běžně citlivých lidí je v populaci zastoupeno nejvíce. Méně citlivých lidí je zhruba stejně jako vysoce citlivých.
Vysoká citlivost patří pod fenomén neurodivergence. To znamená, že naše mozky fungují jinak než mozky běžně citlivých lidí, což představuje nejen výzvu, ale i určité výhody.